Život jako hra?

Je pro nás důležitou výzvou si v životě uvědomit, že to, co se nám děje je vždycky správně. Život nám dává do cesty okolnosti nebo osoby, které nám ukazují, kde ještě nejsme svobodní. Neustále nás chce učit a posouvat. Proto je třeba je brát jako příležitost. Prostor pro zkoumání, pokládání si otázek.

Každý z nás prožívá v nějaké míře pocit nedostatečnosti. Úkolem je se přijmout i s ním a integrovat jej. Míra našeho utrpení je ve skutečnosti absencí lásky.

Všichni jsme na stejné lodi a děláme to nejlepší co umíme. Čím víc se odmítáme, tím víc se naše loď potápí. Přijetím, soucitem, vírou se přestaneme topit.

Všechny obavy a strachy jsou vytvořené námi. Jediné co víme, že bude, je to, že nevíme nic. Život bude vždy nejistý. Nepředvídatelný. Naším úkolem je přestat se bát. Přestat předjímat negativní budoucnost. Strachy si tvoříme vlastními  domněnkami. Život ale můžeme začít brát jako jednu velkou zábavnou a někdy i dramatickou HRU. Nechat se jím překvapit. A v té hře je zásadní pochopit, že s námi není NIC špatně. Proto nemusíme nic řešit ale jen si užívat každý tah naší hrací figurkou..

V životě nastane chvíle, kdy všechno, co děláme budeme jednou dělat naposledy. Proto si hrejte naplno, nedržte se zpátky. Plně se projevujte, plně prožívejte. Řekněte vše co chcete. Vyjádřete sebe! Jsme sami zodpovědní za to, jaké prožitky si vytváříme v každém okamžiku . Je to vděčnost, že můžeme být součástí toho všeho? A nebo strach z toho, co přinese zítřek?