Dopadá na vás často stres? A zdá se vám taky, že je ho poslední dobou kolem nějak příliš? Jsem na tom podobně. Události posledního roku vnesly do mého života chaos. A napadá mě, že jsem mívala dřív asi více odolnosti a síly si se vším poradit.. dost možná jsem ale jen řešila mnohem menší výzvy, jako přípravu na ty, které měly teprve přijít. Jenomže výzvy tady vždycky budou. Zvládneme jednu, přijde další.. a další. Protože smyslem života je neustálý posun a změna. Úkolem je se s výzvami a s nimi spojeným stresem co nejlépe vypořádat (a nezbláznit se při tom...). 🙂
V září loňského roku jsem začala studovat koučování a s ním spojené techniky, které dokáží řešit tyto každodenní výzvy.. Dnes jsem se vrátila z prvního "offline" víkendu s úžasnými inspirativními ženami. A můžu říct, že tolik nových zjištění, informací, zkušeností a vhledů jsem dlouho nezažila. Jednou z výzev bylo naučit se sdílet sebe a to hned když se objeví inspirace...výzva přijata! Dovolte mi proto sdílet s těmi, co mají chuť se trošku začíst, řádky níže.
Jedna z technik, kterou jsem si vyzkoušela v praxi, se nazývá "Mentorův stůl". Spočívá ve vizualizaci různých lidí, blízkých, veřejně známých, expertů, osobností živých i těch, co už nejsou naživu. Zkrátka pozvete si kohokoliv, kdo by mohl k tématu něco říct. Podívala jsem se skrze ni na svůj stres a následující odpovědi jsem od svých mentorů dostala.
Jako první jsem si pozvala svoji babičku.🙂 Je to totiž člověk, kterého jsem v životě neviděla se zlobit nebo stresovat. Je jí už 84 let! a nosí v sobě obrovskou moudrost. A její odpověď na otázku jak se nejlépe vypořádat se stresem? Je to jednoduché: prostě se mu pořádně od srdce zasmát! Babča se místo mračení a těžké hlavy prostě usmívá.. Vytvoří si tím nadhled a vezme celé situaci vážnost.. O to cennější rada to je, když vím, jak náročný měla už od dětství život. A nikdy nezatrpkla...zkrátka veselost a hravost jsou její odpovědi.
Další z mentorů je člověk, na jehož přednášce jsem byla loni, když konečně navštívil Prahu. Je to německý filosof a autor knih Eckhart Tolle, jehož hlavní učení se týká bdělé přítomnosti. Na otázku kolem stresu mi odpověděl následovně: "Stres není náš. Je našeho ega, které se na sebe snaží jen strhnout veškerou pozornost. Čím více mu jí dáme, tím hlasitější bude. Tím více stresu se bude v našem životě objevovat. Úkolem tedy je, se nenamotat ale ani se nesnažit od něj utéct ale postavit se do role pozorovatele. Umět se zastavit, zpřítomnit a rozeznat, co se s námi právě teď děje. Pomoci nám může přenesení pozornosti na něco, co máme kdykoliv k dispozici teď a tady - třeba na tělo nebo dech. Hmmm. Hluboký nádech a dlooouhý výdech.... Díky tomu můžeme vytvořit odstup. A pak už se nám možná nezdá všechno tak dramatické, jako na začátku. My sami se v každém okamžiku rozhodujeme, čemu chceme svoji pozornost a energii věnovat. A pro co se rozhodneme, to bude sílit. Čím častěji dokážeme stres z této úrovně pozorovat, tím slabším a menším se postupně stane. A nemusí se to podařit hned. Chce to pravidelný trénink naší bdělé pozornosti."
Tak to byli moji 2 mentoři. A až to na mě příště zase "přijde", vzpomenu si na jejich slova (a nebo rovnou zavolám babičce) 🙂. Třeba bude něco z toho použitelné i pro vás!
P.S.: Technika Mentorův stůl je jednou z mnoha, ve kterých se zdokonaluji, abych skrze ně mohla pomáhat sobě a brzy třeba i vám... Ty nejcennější odpovědi máme totiž každý sám v sobě. A díky správným otázkám a metodám můžeme objevit opravdový poklad...🙏❤️
P.S.2: moje babička na fotce kouří jen tabák a to poprvé v životě - dýmka není příčinou její životní radosti! 🤭
Comments